Zaměření schodiště je důležitý krok
při jeho plánování a výrobě.
Určit polohu nástupu schodiště, respektive přední hrany 1. stupně = stanovit délku nástupního ramene schodiště.
Toto vyplývá většinou z projektové dokumentace, pokud není určena – tak lze postupovat takto: Optimální schodiště na každých 100 mm výšky zabere půdorysně ca 165 mm, při výšce 2800 mm tedy 4600 mm. Strmé schodiště: na každých 100 mm výšky zabere půdorysně ca 140 mm, při výšce 2800 mm tedy 3900 mm. Velmi pohodlné: na každých 100 mm výšky zabere půdorysně ca 190 mm, při výšce 2800 mm tedy 5300 mm. POZOR ALE: Uvedené míry se vztahují na pochodovou linii (též čára výstupu = trasa chůze po schodišti) - proto pokud měříme délku po vnější straně schodiště je třeba od této délky odečíst cca dva metry (dvě šířky schodiště).
Ověřit pravý úhel výstupní hrany schodiště vůči délce L3 měřené v dalším kroku. Pokud se úhel tzv. zavírá, je nutné s tím počítat a odchylku odečíst od změřené půdorysné délky.
Nyní změřit délku výstupního ramene L3 – spustit svislici od výstupu k dolní podlaze (ideálně po zdi podél ramene, pokud existuje) a odtud pak změřit vzdálenost k 2. vnějšími rohu schodiště. Je-li přímo pod výstupní hranou zeď k podlaze, máte měření snazší. Nezapomeňte však zkontrolovat svislost a případně korigujte. Je-li však výstupní hrana "utopena" až za rovinu této zdi – nezapomeňte připočítat rozdíl.
Následně pokračovat od 2. vnějšího rohu a změřit délku prostředního (druhého) ramene L2 k 1. vnějšímu rohu.
Nakonec změřit délku nástupního ramene L1 = od 1. vnějšího rohu k přední hraně 1.stupně.
Pozor na existenci (i budoucí) obložky dveří vedle nástupu – kvůli kolizi se schodnicí. Rovněž je vhodné zaměřit otvory, dveře a jiné elementy ve (na) stěnách vedle schodiště a posoudit opět možnost kolize.
Změřit velikost (většinou obdélníkového) stavebního otvoru a stanovit šířku schodiště. Doporučujeme nejméně 1 m. Je-li rameno L2 kratší než 2metry – dejte pozor na příliš úzké zrcadlo schodiště = aby mezi nástupním a výstupním ramenem zůstala mezera alespoň 50 mm (prsty na madle nástupu vs. výstupní schodnice). Je-li výstupní rameno těsně obklopeno zdmi či stropem pamatujte opět na mezeru pro prsty podél budoucích madel. Stavební otvor může být tvarově velmi rozmanitý – v takovém případě je vhodné si jej nejprve zakreslit bokem ve správných proporcích a na tomto plánku si vše ověřit.
Po změření délek všech ramen L1, L2 a L3 je velmi důležité ověřit, zda vzájemně svírají přesný pravý úhel. Pokud ne, je nutné o odchylku správně zkorigovat zadávané délky žádaného pravoúhlého půdorysu.
Při měření výšky je vhodné držet se následujících doporučení: Měření provádět uprostřed šířky výstupní hrany budoucího schodiště (eliminace nerovnosti podlahy). Pomocí dlouhé rovné latě a vodováhy zkontrolovat vodorovnost dolní podlahy mezi nástupem a v místě pod výstupem schodiště – kde měříme kolmou výšku. O případný rozdíl korigovat naměřenou výšku schodiště.
Ideální je měřit výškový rozdíl hotových finálních povrchů podlah. Pokud finální podlahy nejsou hotové, avšak jejich skladba je již stanovena, je vždy nejjednodušší si budoucí tloušťky (parket, dlaždic, marmolea...) nasimulovat a měřit opět jako rozdíl hotových podlah. Vyhneme se omylům v odečítání / přičítání tlouštěk podlah.
Poslední důležitý rozměr u schodiště je podchodná výška. Existuje jen u schodišť, které mají nástup pod stropem v místnosti. Měří se jako světlá výška mezi spodní hranou stropního otvoru a stupněm schodiště svisle pod ní. Ideál je 220 cm a více. Pokud to lze z PD vyčíst a dopočítat – rozhodně zkontrolujte.
V případě dvou schodišť nad sebou – je třeba brát v úvahu při plánování nástupu horního schodiště rozměr otvoru pod ním – aby schody tzv. "nespadly do díry".
